VÁCLAV FIALA
Když jsem před dvaceti lety, spíše náhodou než cíleným záměrem, udělal první sochu, změnilo to v základě můj život. Takovou moc socha má. Začal jsem i nově vnímat svůj život, začal jsem jinak chápat prostor okolo sebe. Takové věci sochy dokáží. Vytvářet je z kamene, železa či dřeva, tyto, z praktického hlediska nepotřebné předměty, je zážitek, který lze jen obtížně k něčemu přirovnat. Vztyčit pak velkou sculpturu ve veřejném prostoru prožitek mimořádný. Je to chvíle, která trvá jen krátce a pak pomine a to proto, aby byl autor nucen lopotit se dál. Dny, týdny, měsíce a roky, s nejasnou nadějí, že znovu zažije ten nevšední pocit. Vytvářet trojrozměrná díla je činnost návyková a dávky se musí zvyšovat... Václav Fiala